Dneska moje dcerka Katka očesala z jejich stromu švestky a trochu si postěžovala, že bylo dost těch na kterých si pochutnaly vosy, ale povidla, koláč a knedlíky budou...
Vzpomínám na švestková povidla, která se u mojí babičky, narozené koncem devatenáctého století, škvířila na kamnech a později ve vdolkách byla nebesky chutné a já se nemusela hlídat kolik jich můžu sníst...
Vzpomínám na švestkové knedlíky, které vyráběla moje tchyně, kuchařka od pánaboha a které jsem se nikdy nenaučila, protože ty švestky balila do tenonkého těsta. A takové já nikdy netrefila a tak jsem ve svojí domácnosti dělala jen balené do bramborového těsta a pak s cukrem, mákem a polité rozpuštěným máslem, na rozdíl od těch tchyniných, které se podávaly s tvarohem a cukrem.
Moje vzpomínaná babička měla zase jiné těsto než později my dvě a svoje švestkové knedlíky polévala hustou smetanou ve které byly hrudky...
Vzpomínám na švestkový koláč, jejichž různých úprav jsem za svůj život jedla mnoho, ale ten co tenkrát upekla mojí sestry slovenská tchyně by měl dostat zlatou medaili. Nevím jak ho dělala, nevím co do něj dala, byl z kynutého tenkého těsta, vlastně obyčejný a přesto tak mimořádný a nezapomenutelný.
Inu co hospodyně to jiný výrobek i když třeba někdy stejný recept...
Tak já se těším na koláč i knedlíky od dcerky. Budou zítra 😀
Švestkové knedlíky mám rád na všechny způsoby.
OdpovědětVymazatAkorát jsem jako dítě nesnášel švestkový nákyp ze školní jídelny.
No taky moc nákyp se švestkama nemusím 😀
Vymazat